ZÁKON O PROKAZOVÁNÍ PŮVODU MAJETKU
Po zákonu o evidenci tržeb je zákon o prokazování původu majetku dalším zákonem vztahujícím se k dani z příjmu fyzických a právnických osob přijatým v tomto roce s vidinou posílení příjmové stránky státního rozpočtu. S účinností od 1. prosince tohoto roku tak finanční orgány dostávají novou a velmi mocnou daňovou pravomoc – možnost vyzvat poplatníka k prokázání původu příjmů a majetku, kde jmění přesahuje příjmy o více než 5 mil. Pokud poplatník nebude schopen prokázat zdroj příjmu a období, kdy byl příjem obdržen, bude nedoložený rozdíl zdaněn a příp. i navýšen o drakonické penále.
Jeden příklad za všechny. Finanční úřad poplatníka vyzve, aby doložil nesoulad mezi nárůstem jeho jmění, příp. dalšími jeho výdaji oproti vykázaným příjmům za období let 2014 až 2016, např. ve výši deseti milionů. Pokud poplatník soulad nedoloží, finanční úřad vyčíslí příjem, řekněme, na 30 milionů. V této chvíli poplatník musí prokázat nejen zdroj příjmu ale i období, kdy byl příjem obdržen. Pokud nějaké peníze poplatník dostal před deseti roky tzv. „na horší časy“ darem od zesnulého příbuzného, který je měl zašité v polštáři, a zároveň od něj nedostal potvrzení, je značně pravděpodobné, že tento majetek bude zdaněn. Taková úprava je však ústavně velmi problematická, když poplatník žádný doklad o příjmu mít nemůže. Navíc u subjektů s povinností vést účetnictví zákon o účetnictví stanoví jen pětiletou lhůtu pro uchování účetních dokladů. Pokud zákon již jednou umožnil likvidaci těchto dokladů, legitimita požadavku na prokázání starších účetních operací je opravdu velmi sporná.
Další Damoklův meč visí nad poplatníkem v podobě penále. V případě, že správce daně přistoupí ke stanovení daně podle tzv. zvláštních pomůcek, současně se stanovením daně poplatníkovi předepíše penále ve výši 50, pokud poplatník poskytne součinnost, nebo 100 procent, pokud ji neposkytne. Takové penále je však s ohledem na novou judikaturu Nejvyššího správního soudu a související judikaturu ESLP nepochybně trestem, a proto musí být přiměřené. U dvou pevných sazeb (a nikoliv rozpětí, jak by se zdálo logické) a navíc ve výši, kde v jednom případě se zvedá daň o polovic a v druhém rovnou na dvojnásobek, lze však o přiměřenosti důvodně pochybovat. Kromě toho, zda součinnost byla poskytnuta, nebo nikoliv, je rovněž velice sporné, pokud poplatník skutečnosti objektivně prokázat nemohl. To vše tak bude předmětem budoucího ústavního přezkumu.
Další informace dále 775112233