POSTOUPENÍ POHLEDÁVKY
POSTOUPENÍ POHLEDÁVKY.Předmětem těchto druhů smluv je postoupení práva na vydání plnění z neúčinného právního úkonu do majetkové podstaty úpadce. Předmětem postoupení tedy není „běžná“ pohledávka na plnění, ale de facto odpůrčí právo, jehož výkon, zjednodušeně řečeno, až je-li úspěšný, v konečném důsledku znamená, že ten, kdo přijal od dlužníka plnění z neúčinných právních úkonů, ho musí vydat.
Podstatou a cílem odpůrčího práva dle obecné právní úpravy tedy není právo na zaplacení pohledávky věřitele, ale aby věřitel nebyl na úhradě své pohledávky zkrácen v důsledku zkracujících úkonů dlužníka. Odporučí právo je tedy vykonáváno vůči třetímu subjektu, avšak jeho výkon je podmíněn existencí nějaké „přímé“ pohledávky na plnění za dlužníkem. Jinými slovy existence odpůrčího práva je neodmyslitelně spjata s existencí pohledávky na plnění – odpůrčí právo je jedním z celé řady dílčích práv, která má vlastník pohledávky na plnění, nelze ho oddělit, resp. uplatnit samostatně, aniž by věřitel neměl pohledávku za dlužníkem.
Výše uvedené závěry vyplývají ze samotné dikce § 589 a násl. nového občanského zákoníku (dříve § 42a občanského zákoníku), dle kterého právo odporovat zkracujícím právním úkonům dlužníka, má pouze věřitel pohledávky za dlužníkem, přičemž toto právo smí uplatnit vůči osobě, v jejíž prospěch byl zkracující právní úkon učiněn.
Insolvenčního zákon, jakožto speciální právní úprava, sleduje stejný cíl, pouze s tím rozdílem, že namísto ochrany jednoho věřitele je chráněn zájem všech věřitelů na maximálním uspokojení jejich pohledávek z majetkové podstaty úpadce, přičemž současně stanoví, že aktivně legitimovaný k výkonu odpůrčího práva je pouze insolvenční správce. I zde však platí, že insolvenční správce může toto právo uplatnit pouze v případě, existují-li pohledávky věřitelů, jejichž uspokojení by mohlo být neúčinným právním úkonem zkráceno. Jinými slovy, i výkon odpůrčího práva dle insolvenčního zákona je podmíněn existencí „přímých“ pohledávek věřitelů za dlužníkem. Na tomto závěru potom nemění nic skutečnost, že k výkonu odpůrčího práva je v průběhu insolvenčního řízení aktivně legitimován pouze insolvenční správce (řízení o dřívějších odpůrčích žalobách věřitelů se v důsledku insolvenčního řízení přerušují – viz § 239 insolvenčního zákona).